BRDY/JINCE – Téměř dva týdny v mrazivých podmínkách, minimální vybavení a žádný spacák – tak vypadal extrémní kurz přežití, který pro své vojáky uspořádal 13. dělostřelecký pluk v Brdech. Cílem bylo posunout fyzické i psychické limity účastníků a prověřit jejich schopnost přežít v nehostinných podmínkách.
Žádný spacák, žádný batoh, jen základní vybavení
„Přežití je komplexní disciplína a vyžaduje nejen fyzickou odolnost, ale i psychickou sílu a znalosti. Proto jsme kurz prodloužili na dvanáct dní a udělali ho extrémně náročným,“ vysvětluje rotný Jiří Eret, hlavní instruktor výcviku. Vojáci měli k dispozici jen nejnutnější vybavení: nůž, pilku, ešus, termofólii, paracord a minimum jídla. Naopak spacáky, karimatky i jakékoli prostředky na rozdělání ohně byly zakázány. Oblečení bylo také omezené – uniforma, tričko, bunda, čepice, rukavice, trenky a dva páry ponožek.
Hned první den pád do ledové vody
Kurz začal nejtěžší výzvou – jeden z instruktorů úmyslně prolomil led a jeho kolegové ho museli zachránit. „Po pádu do ledové vody člověk zažije šok a hyperventilaci. Je nutné co nejrychleji se uklidnit a dostat se ven,“ vysvětluje Eret. Vojáci použili Hiblerův zábal, kdy se tělo zahřívá teplou vodou a izolační vrstvou oblečení. „Záchranu zvládli perfektně a my jsme nemuseli shánět nového instruktora,“ dodává s úsměvem četař Tomáš Gruber.
Oheň jako v pravěku a boj s hladem
Bez zápalek a zapalovačů museli vojáci rozdělat oheň jen za pomoci luku a dřevěného vrtáku. Trvalo to čtyři hodiny, ale nakonec se podařilo. „Člověk musí být v mrazu hlavně v suchu, jinak je to jeho konec,“ říká Gruber. Po rozdělání ohně následovala stavba přístřešku a provizorního lůžka, které izolovalo od sněhu.
Hlad a vyčerpání se postupně stupňovaly. „Byli jsme unavení, dehydratovaní a někteří si museli poradit i se zdravotními komplikacemi,“ vzpomíná Eret. Jeden z vojáků dokonce musel na pohotovost kvůli zánětu dásně, ale po ošetření se vrátil a kurz dokončil.
„Čím víc trpíš, tím víc rosteš“
Podle instruktorů je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a soustředit se na řešení situace. „Ze začátku je ti zima, máš hlad a jsi vyčerpaný. Ale když to zvládneš, posuneš své hranice a zjistíš, že toho vydržíš mnohem víc,“ říká Gruber. Kurz podle něj není jen o přežití v divočině – naučené dovednosti mohou být užitečné i v běžném životě.
Četař Tomáš Martinovský, který se výcviku zúčastnil, ho hodnotí jako obrovskou zkušenost: „Vyšel jsem z něj silnější a rozhodně ho doporučuji. Už se těším na další ročník.“ Stejně to vidí i organizátoři. „Nemůžeme se dočkat, až si to příští rok zopakujeme – utrpení je přece jen naše potěšení,“ uzavírají s úsměvem Gruber a Eret.
Foto: Vladimír Šandor
