Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.
PŘÍBRAM – Architekt Michal Profant a zastupitelka Markéta Škodová, členové Výboru pro územní plánování, považují podklady pro dnešní rozhodování o stavbě budovy bazénu na místě „venkáče“ za naprosto nedostatečné a zavádějící.
Rada města předkládá na dnešní jednání příbramského zastupitelstva „studii proveditelnosti“ novostavby plaveckého bazénu v místě dnešního venkovního bazénu. Zastupitelům doporučuje, aby na základě této studie schválili zpracování dalších stupňů projektové dokumentace a tím vlastně dali tomuto nejčerstvějšímu nápadu vedení radnice zelenou. A to přestože neobsahuje ani základní informace potřebné pro zodpovědné rozhodování, neřeší, co se má stát se stávající budovou akvaparku, a dokonce obsahuje chybný – a podsazený – výpočet odhadované ceny. Zamlčuje zároveň, že ve výsledku by se celá věc i se souvisejícími investicemi do dané lokality a stávající budovy prodražila o stovky milionů korun. To vše je způsobeno nevhodným a neprofesionálním zadáním ze strany zadavatele.
Dokument o několika málo stranách vznikl v letních měsících v ateliéru Karnet architekt, s.r.o., a město za něj zaplatilo 184 344 Kč vč. DPH. Jeho největší slabinou bohužel je, že se ani vzdáleně nejedná o studii proveditelnosti. Ta má totiž obsahovat veškeré informace potřebné pro vyhodnocení a rozhodnutí. Má zhodnotit různé alternativy a posoudit uskutečnitelnost daného investičního projektu. Má ověřit, zda byla vybrána nejlepší možná varianta; byly přesně odhadnuty potřebné finanční prostředky na realizaci; byla prokázána trvalá udržitelnost investice; byla identifikována rizika. Většinu z toho však předkládaná studie neobsahuje. Pro ilustraci: cenově srovnatelnou studii proveditelnosti veřejné stavby, kde bylo zadavatelem město Horažďovice, lze vidět např. zde, studie proveditelnosti (pře)staveb bazénů v Kyjově a Českém Krumlově pak tady a tady.
Dokument není ani plnohodnotnou architektonickou studií. Přesto je předkládána velmi konkrétní studie podoby, funkční náplně a provozního řešení, bez jakékoliv diskuze nad možnými variantními řešeními a jejich vyhodnocením. Popřena je role studie jako formovatelného podkladu pro prověření možností projektu, v důsledku je tak řečena finální cesta, byť tento materiál dozajista může a také by ve finálním řešení získal upravenou podobu. Diskuze je ale ta tam.
Zastupitelé se v květnu shodli na tom, že rada města by měla prověřit návrh novostavby bazénu zejména s ohledem na jeho umístění, na urbanismus dané lokality. Studie prý vznikla i na základě porad s urbanisty, ze zápisů z těchto porad však vyplývá, že žádný urbanista se jich neúčastnil. Ani samotný dokument urbanistické zhodnocení neobsahuje.
Považujeme za nutné zdůraznit, že tzv. Březohorské sídliště patří k tomu absolutně nejhodnotnějšímu, co v Příbrami po roce 1945 vzniklo, v zásadě hravě překonávající veškeré starší urbanistické vstupy, které byly v našem městě realizovány nebo byly uvažovány. Původní záměr menšího sídliště, vznikajícího jako rozšíření tehdy ještě samostatných Březových Hor, byl v roce 1955 zásadně přepracován. Výsledkem se stala urbanisticky pozoruhodná a architekty i historiky vysoce oceňovaná městská čtvrť, která obsahuje řadu urbanisticky a architektonicky zajímavých situací, jednou z nich je i předprostor kulturního domu – tj. i dnešního plaveckého bazénu, tzv. aquaparku. Tento prostor tvoří rozlehlé – v rámci města suverénně největší a dosud nijak nepojmenované – obdélné prostranství, lemované ze tří stran pevnou zástavbou a z jedné strany zdánlivě omezené tratí. Prostor je jednoznačným doplňkem k uzavřenému a městsky formálnímu náměstí 17. listopadu, které neumožňuje přiměřené vmístění významných objektů. To nahrazuje zmíněný prostor, ve kterém jsou dle původní koncepce rozloženy nejvýznamnější občanské stavby, které nové sídliště / nové město nabízí. Zcela mimořádně umístěný a architektonicky provedený kulturní dům se jako stavba celoměstského významu pro někoho nelogicky odvrací od samotného sídliště, a obrací se směrem k otevřené straně prostoru, která tvoří čtvrtou a nesmírně důležitou stranu prostoru – vedutu starého města / krajiny s dominantní a nijak neponižovanou Svatou Horou. Efekt je podpořen vznosně stoupající hlavní spojovací komunikací s historickým městem, třídou Osvobození, která je kromě působivě umístěného kulturního domu završena nálevkou obytných domů, veskrze na způsob vstupní brány.
Poloha současného bazénu byla předurčena uvažovaným umístěním sportovního areálu s tělocvičnou na jižní straně prostoru, zároveň tvořící hlukovou bariéru přilehlé trati, výstavba areálu však oproti dostavbě samotného sídliště značně zaostala. Záměr stavby krytého plaveckého bazénu byl řešen již v šedesátých letech, bezúspěšně byly zvažovány různé varianty objektu a byl v tehdy problematických podmínkách sháněn projektant. Výsledkem bylo umístění objektu plaveckého bazénu s tělocvičnou, navrženého a realizované v konkrétní situaci a v konkrétních podmínkách v Novém Jičíně. Druhotné umístění v projektem neuvažované poloze a orientaci vedlo k řadě provozních i architektonických nedostatků, z nichž přední bylo dnes již historické umístění vstupu na opačné straně objektu, směrem k zimnímu stadionu, a orientace rozměrné prosklené fasády bazénové haly na méně osluněnou východní stranu. I přes tyto nedostatky však objekt zcela respektoval návrhem sídliště vytýčené umístění, avšak i tak uzmul z předprostoru kulturního domu mřížovým plotem „vyplocený“ pozemek využitý na venkovní část areálu.
Pro současný objekt zásadní byly úpravy prováděné kolem přelomu století, kdy byla na úkor ulice vizuálně zcela nešťastnou dostavbou rozšířena hala, architektonicky kreativními přílepky byly pak vychytány další provozní a kapacitní neduhy budovy, včetně zmíněné orientace hlavního vstupu. Avšak budova zůstala jako jedna stavba v téměř původní stopě, nezasahující do koncepce prostoru, budova s jednou fasádou, neuzurpující si dominantní postavení vůči svým prostorovým oponentům, kulturnímu domu a budově dnešního gymnázia.
Opravdu je navrhovaná novostavba bazénu dostatečně funkčně a architektonicky důstojnou stavbou, že může narušit pro někoho nedotknutelné urbanistické a historické hodnoty?
Ve studii se uvádí, že cena za takto koncipovaný projekt by dosáhla na 290 milionů korun bez DPH. Vzali jsme si do ruky kalkulačku a znásobili autory uváděnou cenu 12 000 Kč za m3 a autory uváděnou výměru 25 425 m3. K našemu překvapení se objevila částka 305 milionů korun.
Rada města si na jaře sama stanovila jako konečný termín pro rozhodnutí, co dál s bazénem, letošní prosinec. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se domníváme, že má ještě dostatek času pro skutečně odpovědné prověření různých variant řešení plaveckého bazénu.
Michal Profant, Markéta Škodová
Komentáře
