PŘÍBRAM/LOCHOVICE – Dnes uplynulo přesně 60 let od chvíle, kdy tragicky zemřel jeden z nejvýraznějších představitelů české literatury 60. let, básník Václav Hrabě. Letošního 13. června by se zároveň dožil 85 let.
Václav Hrabě se narodil 13. června 1940 v Příbrami do rodiny železničáře Jana Hraběte a Magdaleny, rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna, kde navštěvoval základní školu. Středoškolská studia pak absolvoval na gymnáziu v Hořovicích, kde maturoval v roce 1957.
Po maturitě zamířil do Prahy na Pedagogický institut, kde studoval český jazyk a dějepis. Studium ukončil v roce 1961. Mezitím nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Vojenské zkušenosti i pobyt na marodce se do jeho tvorby silně otiskly, řada básní z této doby reflektuje téma války a pocity osamění.
Po odchodu do civilu nenašel v Praze odpovídající práci (odmítl umístěnku do pohraničních Kraslic), a tak střídal různá zaměstnání: byl pomocným dělníkem, vychovatelem v učňovském internátě, knihovníkem v Městské lidové knihovně i lektorem poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964, několik měsíců před svou smrtí, se uplatnil ve vystudovaném oboru jako zastupující učitel na základní škole v pražských Košířích.
V roce 1960 se seznámil se svou budoucí ženou Olgou. V únoru 1962 se vzali a v srpnu téhož roku se jim narodil syn Jan. Manželství však vydrželo jen krátce a v roce 1964 se rozvedli.
Šedesátá léta v Československu přála novým literárním proudům i hudbě, především jazzu, blues a rocku. Tvorba Václava Hraběte byla silně ovlivněna beatnickým hnutím a jazzovou hudbou. Sám hrál na několik nástrojů, včetně klarinetu a saxofonu, a vystupoval se studentskými kapelami. V roce 1965 se v Praze dokonce setkal s Allenem Ginsbergem, jedním z nejvýraznějších amerických básníků beat generation, a pořídil s ním rozhovor, který vyšel v časopise Divoké víno.
Václav Hrabě zemřel 5. března 1965 – bylo mu pouhých 24 let. Jeho smrt způsobila otrava oxidem uhelnatým, když se nadýchal jedovatých zplodin z vadného plynového topení. Poslední rozloučení se konalo v Lochovicích, kde byl také pohřben.
Za svého života nestihl vydat žádnou knižní sbírku. Jeho básně a prózy – mezi nimi jediná dochovaná povídka Horečka nebo reportáže z cest a z pražských klubů – vyšly až po jeho smrti. Velký podíl na jejich zkompletování měl recitátor a básník Mirek Kovářík, který v druhé polovině 60. let sestavil pásmo Stop-time (Rekviem za Václava Hraběte) a uvedl jej v litvínovském Docela malém divadle i v pražském divadle Rubín. Posmrtně vycházely také sbírky Blues v modré a bílé nebo cyklostylové vydání Korunovační blues.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se Hrabětovo dílo šířilo především samizdatem a opisováním. Autorův syn Jan Miškovský začal po otcově literární pozůstalosti pátrat v roce 1983 a část rukopisů se podařilo objevit v zahraničí. V roce 1985 vyšel v Mnichově malý náklad Hrabětových básní pod názvem Černé nebe nad městem. Ztracená pozůstalost se definitivně vrátila do Čech až v roce 1986.
Hrabětovy verše dodnes inspirují hudebníky. Asi nejznámějším příkladem je zhudebnění básně Variace na renesanční téma Vladimírem Mišíkem, kterou mimo jiné zahrál během listopadových událostí roku 1989 na Letenské pláni. Hrabětův civilní a přitom naléhavý jazyk, blízký beatnickému stylu, si získal četné obdivovatele. Básník stihl za svůj krátký život napsat sice jen relativně malou část tvorby, ale ta svou silou překonává desetiletí. Dodnes představuje symbol svobodného ducha 60. let.
Uplynulo dlouhých 60 let od jeho náhlého skonu. Václav Hrabě, příbramský rodák, by v červnu oslavil 85. narozeniny. Přesto zůstává v paměti literárních nadšenců i široké veřejnosti. Jeho básně rezonují jak mezi studenty středních škol, tak mezi milovníky jazzu a hudby obecně. Přes nepřízeň doby, v níž žil, a přes tragický konec, který jej potkal, zůstává Václav Hrabě trvalým symbolem mladé poezie, otevřenosti a touhy po svobodě, která je i po šesti dekádách od jeho smrti stále aktuální.
