PŘÍBRAM – Čtyři roky ve vedení města hodnotí místostarosta Miroslav Peterka (ODS) jako období, během něhož poznal, jak výrazně se práce člena vedení radnice liší od role řadového zastupitele. V první části rozhovoru mluví především o změnách v technických službách, zavádění systému Door to Door, nákladech na svoz odpadu i vývoji Galerie Františka Drtikola.
Pane místostarosto, pomalu končí čtyřleté volební období. Když se za ním ohlédnete, jak byste zhodnotil své působení ve vedení města? Když jste před čtyřmi lety nastupoval, zaznívala vůči vám poměrně výrazná kritika, že roli místostarosty nezvládnete. Myslíte, že se vám podařilo alespoň část kritiků přesvědčit?
Podle lidí, se kterými přicházím do styku a mluvím, si myslím, že jsem to zvládl. Samozřejmě nevím, jestli mi jen nepochlebují, nebo to myslí upřímně. Uvidíme ve volbách, zda dostanu důvěru pro další volební období. I to bude určitým zrcadlem mé čtyřleté práce na radnici. Nastupoval jsem sem s pokorou, ale zároveň s bohatými životními zkušenostmi a zkušenostmi z privátního sektoru a manažerské práce. Hodně mi dal také sport. V 53 letech jsem měl už něco odžito a za sebou dost životní i pracovní praxe.
Když jste do funkce nastupoval, co jste považoval za největší pracovní úskalí nebo výzvu?
Dnes se někdy usmívám, když čtu předvolební hesla, slogany a sliby. Nemůžu se tomu ale divit, protože i já jsem byl částečně naivní – i když možná ne tolik jako někteří ostatní. Kdo tuhle práci nedělal, nedovede si představit, co všechno obnáší a jaké jsou administrativní postupy při schvalování i sebemenší záležitosti.
Předtím jste byl řadovým zastupitelem. Je tedy přechod do vedení města opravdu tak velký rozdíl?
Rozhodně. Jako zastupitele se vás věci dotýkají, nechci říct povrchně, ale podstatně méně, než když jste každý den na radnici a řešíte nejrůznější situace, které byste si předem ani nedokázal představit. Přicházejí sem občané, aby se svěřili nebo si postěžovali. Někdy jim můžete pomoci, jindy to není ve vašich kompetencích a můžete je jen vyslechnout a promluvit si s nimi. Často jsou rádi i za to. Vedle toho samozřejmě řešíme zásadní věci, kterých za uplynulé období nebylo málo.
Do vaší gesce spadají především Technické služby města Příbrami. Jde o organizaci, která dlouhodobě patří k nejkritizovanějším městským příspěvkovým organizacím. Jak se podle vás za poslední čtyři roky změnila? Na začátku období ji vedla jiná ředitelka, dnes má jiného ředitele. Splnila změna vedení očekávání města?
Vezmu to postupně. Tehdejší ředitelka, inženýrka Irena Hofmanová, nastoupila do čela technických služeb krátce přede mnou. Byla tedy v uvozovkách také nová, přestože předtím dvacet let pracovala jako ekonomka. Přechod z pozice ekonomky do ředitelské funkce pro ni byl zásadní změnou, byť šla do známého prostředí. Společně jsme začali nastavovat věci, které jsme si naplánovali.
Za nejdůležitější považuji, že se podařilo rozjet systém Door to Door a přijmout strategii odpadového hospodářství města Příbram. Na tom se vedle technických služeb podílel také odbor životního prostředí. Příbram byla jedním z posledních měst, která takovou strategii neměla. Teď podle ní postupujeme.
Potom paní ředitelka skončila. To není příjemná situace pro žádnou organizaci, natož pro tak velkou a důležitou. Technickým službám navíc podle debat na sociálních sítích rozumí úplně každý. Každý, kdo jde po chodníku nebo vyhodí odpadek do koše, ví, jak by se to mělo dělat, a samozřejmě by to dělal lépe.
Hledali jsme tedy nového ředitele nebo ředitelku. Upřímně říkám, že jsem zpočátku nebyl nadšený, když se do výběrového řízení přihlásil můj kolega z ODS Jan Poskočil. Měl jsem obavy, že budu vláčen médii kvůli tomu, že jsem mu vytvořil teplé místečko. Dnes ale vím, že komise rozhodla správně. Z uchazečů byl opravdu nejlepší. Jsem rád, že technické služby vede, protože je to výborný ekonom, dobrý člověk, psycholog i stratég. Není úplně obvyklé, aby se právě u ekonoma všechny tyto důležité vlastnosti takhle propojily.
Za největší úspěch uplynulého volebního období tedy považujete projekt Door to Door a přijetí strategie odpadového hospodářství?
Rozhodně přijetí strategie odpadového hospodářství. Zahrnuje největší část práce technických služeb – svoz komunálního odpadu a s tím související čistotu města. Odpadem jsou i větve, listí nebo tráva, takže všechno souvisí se vším.
Za důležitý krok považuji také změnu doby odepisování techniky, na které jsme začali pracovat už s inženýrkou Hofmanovou. U nově pořizovaných vozidel se doba odepisování snížila z deseti na sedm let, u strojů a zařízení z patnácti na osm let, tedy téměř o polovinu. Je to důležité pro tvorbu investičního příspěvku, protože původní odpisové doby neodpovídaly reálné životnosti techniky. I proto na tom technické služby nejsou s technickým vybavením stále tak dobře, jak bychom potřebovali.
Když například používáte obyčejnou benzinovou sekačku v náročném městském provozu, její životnost není patnáct let, ale maximálně sedm nebo osm. Při delší době odepisování dáte nakonec víc peněz do oprav než do obnovy. Je důležité mít kvalitní a moderní techniku. Samozřejmě může někdo s nadsázkou říct, že budeme mít nové stroje a „skláři nebudou mít co žrát“, jak se říká v Pelíškách. My se ale musíme chovat jako správný hospodář. Když stroj udělá práci levněji, rychleji a možná i lépe než tři lidé, je potřeba se nad tím zamyslet.
A co se naopak v technických službách za čtyři roky nepovedlo? Před třemi lety například několik dní před Vánoci sněžilo a lidé kritizovali neuklizené chodníky a špatně přístupné přechody. Tehdy jsme se kvůli tomu dostali do sporu i my dva.
Když mluvíme o té konkrétní zimě a přívalu sněhu, který překvapil nejen nás, ale i řadu dalších měst, musím připomenout, že postupujeme podle zastupitelstvem schváleného plánu zimní údržby. Ten jasně stanovuje, které tahy, ulice a chodníky se mají uklízet a v jakém pořadí. V tom prosinci byli venku všichni zaměstnanci technických služeb, kteří měli ruce a nohy. Potýkali jsme se s tím tak, jak jsme v danou chvíli dokázali.
Málokdo například ví, že pokud má ulice chodník po obou stranách, podle plánu zimní údržby se nejprve prohrnuje jen jeden, aby se dalo ulicí projít. K druhému se technické služby dostanou později. Není možné, aby byly chodníky uklizené téměř do sucha, jak by si možná představovali někteří lidé, kteří chodí i v prosinci v teniskách. Následky zimy nelikvidujeme, ale zmírňujeme – tak je nastavený i plán zimní údržby. Nejde o to, že by technické služby nechtěly pracovat nebo na něco kašlaly. Mají zkrátka své limity.
Spousta lidí mi tehdy říkala: Zavolejte firmu, která má lidi, ona vám je přiveze a město uklidí. Jenže takhle to nefunguje. Firma musí takovou zakázku znát dopředu, aby měla zaměstnance připravené a mohla je přivézt. Samozřejmě byste to zaplatil, ale nikde nečeká nastartovaná četa, kterou po nočním sněžení ráno přivoláte lusknutím prstu.
Dříve platilo, že vlastník nemovitosti uklízel chodník před svým domem. Změnu zákona prosazoval senátor za ODS Jaroslav Kubera. Dnes je vidět, že před některými domy lidé uklízejí dál, ale jinde ne, a větší díl odpovědnosti i očekávání veřejnosti se přenesl na technické služby. Souvisí dnešní situace i s touto změnou?
Nejen s ní, ale určitě také. Proč pana Kuberu vedlo ke změně něco, co fungovalo a městu pomáhalo, přesně nevím a už se ho bohužel nezeptáme. Péče o město je přece společná. Technické služby nemohou být všude.
Zvlášť po covidu si někteří lidé zvykli na přístup: Starejte se o mě, platím si daně. Tady mi upadl papír, tak ho seberte. Tamhle je překážka, tak ji odstraňte, ať můžu projít. Pohodlnost některých lidí je obrovská. Nevidíme to jen ve vztahu k technickým službám, ale třeba i ve školství. Doba je v tomhle zvláštní.
Mluvili jsme o systému Door to Door. V oblasti rodinných domů se bude letos blížit do finále a v posledním čtvrtletí čeká město rozmístění nádob lidem, kteří o ně požádali. Má už město z částí, kde systém funguje, údaje o tom, zda přinesl lepší třídění a méně směsného komunálního odpadu?
Máme dílčí čísla, ale stále jde o krátkou dobu. Jednotlivé části města se do systému zapojují postupně, další budou přibývat ještě v roce 2027, takže data postupně dobíhají. Z míst, kde jsme začali, ale máme zajímavé poznatky.
Směsného komunálního odpadu v černých popelnicích by mělo ubývat, jenže zatím ho neubývá tolik, kolik bychom potřebovali. Nechci tím říct, že lidé netřídí. Naopak, množství vytříděného papíru vzrostlo téměř o sto procent, plastu je trojnásobek a množství bioodpadu se zvýšilo raketově. U směsného komunálního odpadu se ale výsledek zatím nedostavil v takové míře, jakou jsme očekávali. Podle mě to znamená, že stále netřídíme tak důsledně, jak bychom měli. Je potřeba občany dál informovat a všichni se to musíme učit, abychom se přiblížili západním zemím, kde je důsledné třídění samozřejmostí.
Jedním z argumentů pro lepší třídění a snižování množství směsného komunálního odpadu je cena jeho svozu. Město poplatek dotuje a při úhradě plných nákladů by částka přesáhla tisíc korun na osobu. Projevil se už projekt natolik, aby bylo možné poplatek alespoň udržet na současné úrovni?
Třídění neznamená, že se poplatek automaticky zlevní. Systém stále dotujeme a jsme v minusu. Občan může říct: My vám odpad vytřídíme a vy ho jako město prodáte. To jsem slyšel mnohokrát. Město skutečně dostává od společnosti EKO-KOM odměnu za třídění a u některých komodit také výnos z jejich prodeje – například u papíru, skla a kovů. U plastu je ale situace jiná. Nikdo ho nevykupuje a odměna nepokryje náklady. Náklady na plast tak spolknou výnosy z ostatních komodit, protože právě plastu je nejvíc.
To, že město dotuje náklady na svoz komunálního odpadu, je na jednu stranu vstřícné vůči občanům. Na druhou stranu se tak úplně nechová jako správný hospodář, protože tuto službu by si měl každý občan alespoň z větší části zaplatit. Je to jednoduché: můžeme za odpad neplatit nic a všechno dotovat, ale potom nebudeme mít peníze na opravy silnic, divadlo, sport, školy a další věci. Je na nás politicích, abychom našli správnou rovnováhu. Městská peněženka je jen jedna a platí se z ní všechno. Příbram přitom patří mezi města, kde lidé za komunální odpad platí ve srovnání s podobně velkými městy poměrně nízkou částku.
Další příspěvkovou organizací ve vaší gesci je Galerie Františka Drtikola, kde se také měnilo vedení. Co podle vás tato změna přinesla? Byla to změna k lepšímu?
Podle mě rozhodně ano. Když jedeme na návštěvu do jiného města, obvykle se bavíme o sportu, protože ten je výkladní skříní Příbrami. V posledních letech ale starostové a místostarostové jiných měst sami začínají mluvit také o naší galerii. Galerie Františka Drtikola dnes má dobré jméno i za hranicemi města a dostává se do povědomí lidí, především těch, kteří mají rádi umění a věnují se mu. Zvýšila se návštěvnost a galerie téměř zdvojnásobila své výstavní prostory. Posunula se výrazně dopředu a bude se posouvat dál, protože s ní máme další plány. Myslím si, že ředitelka Magda Danel vede galerii správně.
Ve srovnání s jinými městy máme obrovskou výhodu a je dobře, že ji využíváme. Máme nádhernou budovu Zámečku-Ernestina, která by podle mé představy měla v budoucnu celá sloužit kultuře a setkávání. Máme také odkaz příbramského rodáka Františka Drtikola, který je světově známý. Máme se o co opřít. Jiná města by něco podobného chtěla, ale často mají jen stálou expozici muzejního typu. S našimi výstavními prostory a Drtikolovým odkazem se dá skvěle pracovat a je potřeba je dál rozvíjet.
V minulosti jste byl spojovaný především se sportem a volejbalem. Otevřela vám galerie dveře také do světa výtvarného umění?
Já jsem byl umělecky zaměřený vždycky – a nemyslím tím jen svoje DJování. Málokdo ví, že jsem pracoval v regionální televizi, což má s uměním také něco společného. Televize tehdy sídlila na Zámečku hned vedle galerie. Tančil jsem také ve skupině Soni Soukupové a vystupovali jsme například v Branickém divadle u Pavla Šmoka. Dokonce jsem měl vlastní taneční skupinu, se kterou jsme rovněž vystupovali v divadlech.
Galerie mi samozřejmě rozšířila pohled na výtvarné umění. Netroufám si tvrdit, že jsem v něm odborník, ale i tady jde z velké části o manažerskou práci. Ať už řídíte technické služby, knihovnu, nebo galerii, musíte k tomu přistupovat se selským rozumem a nechtít kraviny. Pak to funguje. Manažerskou práci jsem dělal pětadvacet let pro volejbal i pro soukromé firmy, kde jsem se staral o majetek, výstavbu a provoz společností. Z tohoto pohledu jsou principy stejné.
Druhou část rozhovoru přineseme začátkem příštího týdne.
Komentáře
