PŘÍBRAM – Výběr zhotovitele nového plaveckého bazénu podle místostarosty Miroslava Peterky (ODS) právě probíhá a příprava projektu se dostala dál než kdykoliv v minulosti. Ve druhé části rozhovoru popisuje také plánovanou výstavbu atletického stadionu, hodnotí své nesplněné sliby, vzpomíná na DJování a otevřeně hovoří o onkologické léčbě, kterou podstupuje.
Jedním z dlouhodobých kostlivců ve skříni města je plavecký bazén. Mluví se o něm od roku 2016, město už mezitím vydalo desítky milionů korun na udržovací opravy, aby mohl dál fungovat, ale nový bazén stále nestojí. Část veřejnosti proto celý projekt označuje za nekonečný příběh. ODS prosazuje výstavbu nového bazénu na místě venkovního, takzvaně na zelené louce. V jaké fázi projekt nyní je a dá se očekávat, že se v příštím volebním období začne stavět?
Zastupitelstvo před zhruba třemi lety schválilo variantu G, tedy vybudování nového plaveckého bazénu s větší vodní plochou na místě současného venkovního bazénu. Zdůrazňuji, že má jít o plavecký bazén, ne o aquapark nebo nějaký Disneyland. Do jeho dokončení má zůstat v provozu stávající krytý bazén. Zastupitelstvo mě určilo vedoucím projektu.
Po zpracování studií, projektování a jednáních s plavci, provozovatelem, Národní sportovní agenturou i Českým svazem plaveckých sportů jsme se dostali do fáze, kdy probíhá výběr zhotovitele. Podotýkám, že tak daleko se s projektem příbramského bazénu žádný z mých předchůdců nedostal.
Můžete říct, kolik firem o zakázku projevilo zájem?
To v této fázi nemohu zveřejňovat, výběrové řízení má svá pravidla.
Je tedy velká naděje, že se v příštím volebním období začne stavět?
Věřím tomu. Chtěl jsem, aby se začalo ještě do konce tohoto volebního období, ale úřednický šiml a dotazy uchazečů celý proces prodloužily, takže se to do voleb pravděpodobně nestihne. Vybíráme ale zhotovitele, máme platné stavební povolení a projekt by se měl realizovat metodou Design & Build. Opravdu jsme dál než kdykoliv předtím.
Dalším velkým projektem je atletický stadion. Při návštěvě Národní sportovní agentury jste jednali právě o jeho výstavbě. V jaké fázi se projekt nachází?
Zdědil jsem plán a studii, kde a jak by měl atletický stadion vzniknout. Předchozí zastupitelstvo a vedení města vykoupily pozemky potřebné pro jeho realizaci. My jsme vysoutěžili projektanta, který zpracoval dokumentaci pro územní a stavební řízení. Územní rozhodnutí už máme.
Pravidelně se scházíme s místními atlety i se zástupci atletického svazu. Chceme certifikovaný stadion, na kterém se budou moci konat republikové i mezinárodní závody. Nyní dokončujeme projektovou dokumentaci. Na rozdíl od bazénu se tento projekt nebude realizovat metodou Design & Build.
Ve střednědobém výhledu rozpočtu počítáme s rozdělením stavby do dvou etap. V první vznikne ovál s naplánovanými sportovišti a základním zázemím tak, aby mohl být stadion uveden do provozu a využíván. Ve druhé etapě se postaví tribuna. Musíme projekt rozdělit a naplánovat tak, abychom ho dokázali zaplatit.
Opozice ale tvrdí, že první etapa, tedy samotný ovál, už mohla být hotová a sportovci na něm mohli trénovat. Proč k tomu nedošlo?
Pokud opozice tvrdí, že už mohl být hotový, asi ví něco, co nevím já. To je otázka spíš na ni. Projekt jsme rozhodně nezaložili do šuplíku, pracovali jsme na něm tak rychle, jak to bylo možné. Čekali jsme například na změnu územního plánu a následný prodej pozemků od státního podniku DIAMO. Kdo není přímo u toho, nezná všechny komplikace, které bylo nutné vyřešit, abychom získali souhlas dotčených orgánů, sousedů a nakonec územní rozhodnutí.
Projekt ale směřuje k realizaci první etapy. Musí se dokončit dokumentace a potom vysoutěžit zhotovitel, což má své postupy a vyžádá si určitý čas. Atletický stadion je však reálný projekt, počítáme s ním v rozpočtu a příbramští atleti si ho zaslouží.
Na začátku října nás čekají komunální volby a volební období se chýlí ke konci. Když se ohlédnete za uplynulými čtyřmi lety, je nějaké rozhodnutí, které byste dnes udělal jinak?
Určitě existuje spousta drobných každodenních rozhodnutí, která bych možná udělal jinak, ale šlo o marginální věci. Možná bych někdy méně křičel na kolegy a referenty – nebo bych naopak někdy křičel víc.
Čtyři roky jsem se snažil pracovat tak, abych se za svou práci nemusel omlouvat a abych dodržel sliby, se kterými jsem do voleb šel. Jediné, co mi nevyšlo, byl záměr pokusit se dostat do Příbrami mamografický screening. Narazili jsme na zájmy a postoje v lékařském prostředí, kvůli kterým se nám to nepodařilo prosadit. Pomáhal nám s tím i Středočeský kraj jako zřizovatel nemocnice, přesto jsme byli krátcí. To mě mrzí.
Podařilo se mi ale například prosadit v příbramské nemocnici institut ombudsmana, který podle mě funguje dobře.
Nechybí vám někdy DJování?
Ne. Člověk stárne. Dřív jsem si nedokázal představit víkend bez hraní, dnes mám první vnučku, hrabu se na zahrádce a věnuji se jiným koníčkům. Mám malou kovárničku, rád chodím do sauny, řežu kameny a vrtám do nich. Diskotéky už přenechávám mladším.
Můj mladší syn Matouš studuje pedagogiku v Českých Budějovicích a občas se plete DJům do řemesla, takže se trochu potatil. Z toho mám radost. Lidé mě občas přemlouvají, abych jim zahrál na nějaké oslavě, ale většinou odmítám. Teď mě ale Magda Danel přemluvila, abych zahrál na vernisáži Devadesátek v Galerii Františka Drtikola ve středu 30. září od 18 hodin večer. Hodně mi s tím pomůže právě Matouš. Lidé si myslí, že DJování je jen pouštění písniček, ale věřte mi, že se vším okolo je to strašná dřina.
Není možné si nevšimnout, že dnes vypadáte trochu jinak než na fotografiích použitých ve volební kampani. Čím to je?
Není to prací na radnici, že bych z ní zešedivěl. Fotografie vznikly těsně předtím, než jsem zešedivěl. Procházím onkologickou léčbou a změna vzhledu je nejspíš důsledkem léků, které užívám. Jsem v nejlepších rukách lékařů v zemi. Léčba mě nijak neomezuje. Naopak mě to povzbuzuje do práce a vůbec do života.
Cítíte se tedy dobře?
Cítím se skvěle.
Děkuji za rozhovor.
Komentáře
