Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.
PŘÍBRAM – Bezpečnost v Příbrami, problémové lokality, bezdomovectví i viditelnější přítomnost strážníků v ulicích. Těmto tématům se věnuje text, který do redakce zaslala jedna z obyvatelek města. Autorka si z osobních důvodů nepřeje zveřejnit své jméno, její totožnost však redakce Zpráv Příbram zná.
Když se někdo pokusí dostat do vašeho bytu, přestane být bezpečnost města abstraktním tématem. Najednou nejde o statistiky, pocit nebo předvolební frázi. Jde o dveře vašeho domova. O vaše dítě. O to, zda se večer vracíte domů s klidem,
nebo se ohlížíte přes rameno.
Právě taková zkušenost mě přiměla položit jednoduchou otázku:
Cítíme se dnes v Příbrami skutečně bezpečně?
Žiji na Březových Horách. Je to místo s historií, charakterem a obrovským potenciálem. Zároveň jsou zde ale lokality, kde se pravidelně pohybují lidé pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, vzniká nepořádek a obyvatelé se některým
místům raději vyhýbají. Podobné podněty přitom nezaznívají jen odsud.
Nechci vytvářet dojem, že Příbram je město, ve kterém se nedá žít. To by nebylo fér. Ale stejně nefér by bylo tvrdit lidem, kteří se ve svém okolí bezpečně necítí, že jejich zkušenost je jen subjektivním dojmem.
Pocit bezpečí je totiž také součástí kvality života.
A čísla ukazují, že debata o bezpečnosti rozhodně není zbytečná. Policie ČR evidovala v roce 2025 na Příbramsku 1 770 trestných činů, z toho 1 007 přímo v obvodu Příbram. Více než polovinu kriminality tvořila majetková trestná činnost.
Policie zároveň zaznamenala 29 případů porušování domovní svobody.
Nejde tedy o volání po panice. Jde o požadavek, aby město bezpečnost nepovažovalo pouze za téma, které se řeší až ve chvíli, kdy se něco stane.
Chci vidět strážníky v ulicích
Kamera je užitečná. Preventivní program je užitečný. Leták o bezpečném chování je užitečný.
Ale člověka, který jde večer s dítětem domů, uklidní především hlídka, kterou skutečně potká na ulici.
Proto by město mělo jasně určit problémové lokality a časy a podle nich řídit pěší i motorizované hlídky. Březové Hory, centrum, okolí obchodů, zastávek, parků a další místa, kde se problémy opakují, by neměly být kontrolovány pouze
po oznámení občanů. Kontrola musí být pravidelná, viditelná a preventivní.
Město samo ve své koncepci prevence kriminality uvádí, že cílem je omezování kriminality a jejích následků a že prevence zahrnuje sociální i situační opatření.
Pak je namístě chtít vědět: Kde přesně jsou problémové lokality? Kolik hlídek v nich působí? V jakých hodinách? Jak často? A podle čeho město vyhodnocuje, zda se situace zlepšuje?
Bezpečnost se totiž nedá měřit počtem strategií uložených na webu. Musí být vidět v ulicích.
Bezdomovectví není trestný čin. Protiprávní chování ano.
A pak je tu téma, o kterém se často mluví buď příliš opatrně, nebo naopak příliš hrubě – lidé bez domova a další sociálně problémové skupiny ve veřejném prostoru.
Řekněme si jasně jednu věc: člověka nelze vyhnat z města proto, že nemá domov.
Stejně jasně ale musí platit druhá věc: veřejný prostor patří všem. Rodinám s dětmi, seniorům, lidem jdoucím do práce i lidem v sociální nouzi. Nikdo nemá automatické právo dlouhodobě zabírat určitá místa, opíjet se tam, znečišťovat
okolí, obtěžovat kolemjdoucí, ničit majetek nebo vytvářet prostředí, kterému se ostatní obyvatelé začnou vyhýbat.
Pomoc a pořádek nejsou protiklady.
Město má aktivně pracovat s lidmi bez domova prostřednictvím terénních služeb, sociálních pracovníků, nocleháren a návazné pomoci. Současně ale musí důsledně vymáhat pravidla tam, kde dochází k přestupkům nebo trestné činnosti.
Nestačí problém přesunout z jedné lavičky na druhou.
Cílem musí být dostat problémové chování z ulic, nabídnout lidem skutečnou cestu z bezdomovectví a zároveň vrátit veřejný prostor obyvatelům města.
Bezpečí začíná u domu
Pozornost si zaslouží i bytové domy. Výměny oken, rekonstrukce, práce řemeslníků a pohyb dodavatelských firem znamenají, že se v objektech mohou pohybovat desítky lidí. Obyvatelé přitom často vůbec nevědí, kdo do domu smí vstupovat,
kdo má klíče nebo čipy a kdo za bezpečnost odpovídá.
Správci domů a vlastníci by měli mít jasně nastavený režim přístupu, okamžité hlášení mimořádných událostí a jednoduchý komunikační systém mezi správou, pracovníky a obyvateli.
Po incidentu totiž není přijatelné zjistit, že vlastně nikdo přesně neví, kdo se v domě pohyboval.
Nechci strach. Chci fungující město.
Nevolám po městě plném policejních aut na každém rohu.
Volám po městě, které včas pozná problém a začne ho řešit dříve, než se z něj stane něco vážného.
Po městě, kde se problémy nepřesouvají z ulice do ulice. Kde obyvatel nemusí desetkrát volat, aby se něčím někdo začal zabývat. Kde jsou strážníci vidět tam, kde jsou potřeba. Kde kamerový systém skutečně pomáhá hlídkám. Kde spolu komunikují
městská policie, Policie ČR, sociální služby, správci objektů i samotní obyvatelé.
Příbram už dnes má městskou policii, kamerový dohled i program prevence kriminality.
Teď je potřeba, aby jejich fungování lidé skutečně pocítili.
A Příbram by měla být městem, ve kterém můžeme nechat děti vyrůstat, vracet se večer domů a zavřít za sebou dveře s pocitem, že jsme doma.
Bez strachu.
Komentáře
