Jan Konvalinka: Zóny neklidu

Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.

V posledních týdnech rezonuje příbramskou společností téma parkování. Přímo to souvisí se zaváděním různobarevných zón, jejichž hlavním posláním a účelem je, na rozdíl od rozšířeného a na sociálních sítích podporovaného názoru, že jde o šikanu a vykořisťování obyvatelstva, řešení neutěšené situace s parkováním.

Historická doba pokročila a lidé se ve většině případů mají lépe, než se měly generace před nimi. Pro někoho ubylo jistot („byla práce, bydlení pro mladé a mlíko za tři padesát“), ale zase přibylo možností, jak se svým životem naložit, zejména pak, jak sebe a svou rodinu ekonomicky co nejlépe zabezpečit. V dřívějších dobách bylo vlastnictví automobilu projevem blahobytu. Pamatuji si, jak mi táta říkal, že v roce 1984 kupoval Škodovku za 55.000 Kčs, a že na ní šest let spořil. Takových Škodovek (Trabantů, Wartburgů a Žigulíků) stávalo tehdy v ulicích jen pár. Když už se nějaká rodina zmohla na vůz, tak to byl vůz jediný, který v rodině byl. Dnes je situace jiná. Auta jsou daleko dostupnější. Nejlevnější pojízdné ojetiny se dají pořídit za jeden průměrný plat a nejobyčejnější nové auto za jeho desetinásobek. Není pak divu, že naše ulice připomínají dálnici D1 v pátečním odpoledni.

Ulice města Příbrami rozhodně nebyly dimenzovány na taková kvanta aut. Ani při projektování nejnovějších částí města se nepředpokládalo, že počet aut poroste tak závratnou rychlostí. Zajímavým faktem je i to, že se auta postupně zvětšují. Ti z vás, kteří se někdy pokoušeli zaparkovat například v garážích Národního divadla v Praze, mi dají za pravdu. Kam se dříve vešla stodvacítka plnící úlohu rodinného vozu, má problém se vlézt dnešní malé auto.

Dovolím si lehce kontroverzní názor. Zvažme situaci, kdy si člověk bydlící ve městě a nevlastnící ani garáž či soukromé stání, koupí vůz běžné velikosti. Tím pak na ulici zabírá obdélníkový prostor o výměře cca 10 m2. Manželka také potřebuje jezdit, tak se pořídí menší městské auto a najednou je potřeba dalších třeba osmi metrů čtverečních městského pozemku. U domu, kde bydlí třeba třicet takových rodin najednou potřebujeme více než pět set metrů čtverečních na parkování.

Užíváte-li například městský (i soukromý, to je jedno) nájemní byt, musíte platit nájemné. Je pak logické užívat městský pozemek bezplatně? Nevím. Jak k tomu třeba přijde člověk, který vlastní domek se zahrádkou a parkuje „na svém“. Něco ho stál pozemek a něco ho stojí daň z nemovitého majetku. Co třeba ti, kteří si koupili garáž nebo garážové stání? V důsledku na tom můžou být hůř než někdo, kdo nechává vozidlo na ulici, která katastrálně náleží městu. Nechci zbytečně vyvolávat vášně, ale zkusme se na věc podívat i takhle.

Trochu delší oklikou se dostávám k tomu, co chci říci. Snáší se na nás kritika za to, že rozdělujeme ulice do parkovacích zón. Někdo říká, že u toho nepřemýšlíme, jiný poukazuje na to, že se z lidí snažíme prostřednictvím parkování vytáhnout další peníze, které použijeme k bůhví čemu. Není pravda ani jedno. U nastavení parkovacích zón přemýšlíme až dost. Konzultujeme s odborníky na dopravu a pro inspiraci si jezdíme do jiných měst v republice. Pozorujeme, vyhodnocujeme a zvažujeme situaci v každé ulici. Vytvoření jedné parkovací zóny je pak dost zdlouhavý administrativní proces plný připomínkování. Nejsme neomylní, a tak jako mistr tesař, i my se občas sekneme a uděláme chybné rozhodnutí. Krom toho, že pak čelíme kritice občanů i opozičních politiků, otevíráme i prostor pro diskusi. Hledáme argumenty a cesty, jak nastavit zóny tak, aby měly očekávaný přínos pro obyvatele. Hledáme způsoby, jak to udělat, nehledáme důvody, proč to nejde nebo proč by se s tím mělo počkat. Čekat totiž není proč a na co.

Parkovací zóny, jsou-li optimálně nastavené, mají smysl. Přinesou v důsledku řád a větší klid. Nakonec bude více místa k zaparkování. I když to má stát nějaké peníze (v modré zóně dvě stovky za měsíc pro rezidenta). Bude to znít nepopulárně, ale postupně nás opouštějí časy, kdy všechno bylo všech a zdarma. Bohužel, bohudík, každý, jak uváží.

Co s těmi vybranými penězi bude? Budou příjmem města a vrátí se zpět k občanům v podobě výstavby parkovacích míst a zlepšení dopravní infrastruktury paušálně. Poslouží jako základ pro budoucí investice do parkovacích domů, které naše město žalostně potřebuje. Jeden známý politik kdysi prohlásil, že o peníze jde vždycky až v první řadě. V případě našich „zón neklidu“ je tím hlavním záměrem úprava parkovacích poměrů ve městě a předejití kolapsového stavu, ke kterému by v horizontu několika málo let nutně došlo.

Parkování v Příbrami je takový nekonečný příběh. Ještě se k němu hodně bude psát, hodně nadávat a bude přerozděleno hodně politických bodů. Přál bych si, abychom se na věc pokusili dívat trochu rozumněji s alespoň malinkou snahou o pochopení argumentů protistrany.

Mgr. Jan Konvalinka,
místostarosta Příbrami

Komentáře