Technický unikát v Příbrami, aneb kdo zachrání jediný balónový hangár na světě?

Vyvážení naplněných balonetů z hangáru v Příbrami - sbírka p.Václavíka

Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.

PŘÍBRAM – Kdo jede dnes vlakem do Strakonic z Prahy či Berouna, může spatřit vlevo od kolejí těsně před nádražím v Příbrami vysokou a dlouhou stavbu s kulatou obloukovou střechou. Dlouho to byla stavba dominující svojí výškou celému svému okolí, dnes, protože je součástí rychle se rozvíjející průmyslové zóny okresního města Příbrami, v okolních halách poněkud zaniká. Podobně bohužel dnes zaniká  i znalost její unikátní historie, a to bohužel i u těch, kterým by z pozornosti unikat podle mne neměla.

Hangár v Příbrami, protože mluvíme o leteckém objektu, má totiž nezvykle pestrou a zajímavou historii a svým využitím a účelem, pro který byl postaven, je zcela unikátní i ve světovém měřítku. Je to totiž unikátní hangár, který byl postaven a využíván výhradně pro hangárování – balónů. Šlo o pozorovací balóny československé předválečné armády a jejich hangár v Příbrami, v lokalitě zvané „Balónka“, nebo „Na Balónce“ je jediný dochovaný svého druhu na světě. A stále stojí, i když nad jeho budoucností se dnes vznáší řada otazníků.

Hangár dnes.

Jak se stalo, že zrovna v Československu vznikl tento technický unikát, souvisí s historií využívání pozorovacích vojenských balónů u nás. Přes jejich zranitelnost v bojích a zřetelné nevýhodnosti proti běžným pozorovacím letadlům  byly totiž i v Československu po roce 1918 zavedeny dělostřelecké pozorovací balóny. Pro používání upoutaných pozorovacích balonů se tehdy argumentovalo tím, že balon mohl být v pozorovací poloze podstatně déle než letadlo, spojení balonu se zemí bylo pomocí polního telefonu velmi jednoduché a u těžkého dělostřelectva,  které mělo využívat služeb pozorovacích balónů, například čs. moždířů ráže 305 mm, se nepředpokládala častá změna palebného postavení. Jak dalece by se tyto předpoklady naplnily v moderní válce je otázkou, koneckonců pokusy francouzské armády na počátku druhé světové války použít pozorovací upoutané balony skončily fiaskem.

Balon nK 21 v Jincích – zdroj internet

V čs. armádě byly vytvořeny zpočátku dvě balonové roty podřízené letectvu, které používaly převzaté dělostřelecké pozorovací balony z R-U c.k. armády. Byly to balony SEMPERIT německé konstrukce pocházející z první světové války.  První rota vznikla v srpnu 1920 v Olomouci, kde bylo vytvořeno samostatné velitelství vzduchoplaveckého oddílu, které bezprostředně podléhalo MNO. Velitelství oddílu byla podřízena i druhá balonová rota, používající ale pořadové číslo 1, v Lysé nad Labem a balonová rota v Olomouci tak byla označena pořadovým číslem 2. V lednu 1921 v Nitře vznikla balonová rota 3. V srpnu 1924 oddíl svoje působení ukončil. Po celou dobu jeho existence mu velel mjr. (později pplk.) Kazimír Churý. V květnu 1924 balónové roty přešly k těžkému dělostřelectvu, balonová rota 1 k dělostřeleckému pluku 305 České Budějovice, balonová rota 2 k dělostřeleckému pluku 302 Olomouc a balonová rota 3 k dělostřeleckému pluku 304 Brno. V říjnu 1925 byly ale sloučeny v Dělostřeleckou balonovou rotu, která podléhala přímo Zemskému vojenskému velitelství v Praze. Mírovou posádkou se pro ní stal vojenský újezd Milovice. Pro naši historii je důležité, že právě v Milovicích byl pro ni zřejmě poprvé postaven onen historický hangár, dnes stojící v Příbrami. Byl postaven v lokalitě, nazývané (ó, jaká to originalita), „Balónka“, pravděpodobně hned v roce 1925. Existuje vzácná fotografie, za kterou děkuji panu Václavíkovi. Nová balonová rota tam sloužila pro potřeby 302., 304. a 305. dělostřeleckého pluku, převážně při cvičných střelbách na střelnici v Brdech u Jinců. Měla své velitelství, pomocné čety, balonové čety, spojovací čety a kulometné čety. Rota ale jako samostatný útvar zanikla v září 1933, neboť se po reorganizaci stala přímou součástí dělostřeleckého pluku 331. Ten měl své velitelství v Jincích u střelnice v Brdech, ale balóny zůstaly v Milovicích jako III. oddíl a vytvořily dvě balonové baterie. V říjnu 1935 se z těchto baterií staly v rámci III.oddílu přejmenováním opět balonové roty. Protože velitelství 331.dělostřeleckého pluku se v září 1936 přesunulo do Příbrami, bylo rozhodnuto, že se celý balónový oddíl přesune do Příbrami také. S ním putoval do Příbrami i rozebraný (a na místě opět nazývaném „Balónka“ postavený) onen unikátní balonový hangár. Z této doby se zachovalo dalších pár jeho fotografií. Znovupostavený hangár se stal součástí tehdy nových kasárenských objektů dělostřeleckého pluku v Příbrami stojících přímo u železniční trati směřující z Příbrami do Jinec a dál do Prahy přes Beroun. Stojí na stejném místě dodnes.

Hangár armádě šetřil poměrně vysoké náklady za vypouštění, následně novou výrobu a plnění plynu – vodíku do pozorovacích balonů. Přesouvat naplněné pozorovací balóny na střelnici v Jincích však nebylo jen tak. Pokud tomu počasí přálo,  probíhaly přesuny naplněného balónu na dělostřeleckou střelnici Brdy – Vojenský tábor Jince unikátním způsobem a to jako volné vzducholodi vzduchem. Za tímto účelem byly balony vybaveny gondolou na zádi s pístovým hvězdicovým motorem Sh-14 s tlačnou dvoulistou dřevěnou vrtulí a provizorním, velmi primitivním řízením s kormidlem umístěným na zádi tělesa balónu namísto spodního stabilizátoru.  Gondola se zachovala a dnes visí v dopravní hale Národního technického muzea jako unikátní doklad existence jediné čs. vojenské vzducholodi, byť notně provizorní a velmi obtížně řiditelné. Osobně gondolu velmi dobře znám z dob, kdy byla vystavena v 80.letech minulého století v expozici vojenského muzea ve Kbelích.

Balon nK 21 v Jincích 1 – zdroj internet

Poslední organizační změna v nazývání vojenského balonového oddílu proběhla 1.1. 1938, kdy stávající III. oddíl organizačně zanikl a místo něj v Příbrami vznikla samostatná balonová rota. Ta pod tímto názvem  fungovala jako samostatná součást dělostřeleckého pluku až do jeho zrušení v červenci 1939.

 

Materiál, tj. hlavně balóny a pozemní vybavení z období první světové války, po vzniku balonových oddílů čs. armády poměrně rychle dosluhoval a náhrada byla proto provizorně řešena dovozem typu ATA z Itálie. O českou náhradu se velení dělostřelectva snažilo postarat od poloviny 20.let. Ale až po roce 1930 byly do služby zařazeny nové československé balony typu nK 21. První kusy byly ušity v Rakousku, později je vyráběl Matador Bratislava. Konstrukce byla odvozena z osvědčeného balonu „K“, vyvinutého německou firmou Ballonfabrik Riedinger. Objem balonu byl 1200 m³.V armádě pak byl používán až do okupace v roce 1939. Počítalo se s tím, že může být použit buď jako upoutaný pozorovací nebo upoutaný přehradný proti nízkoletícím letadlům. Z dobových vojenských předpisů se dovídáme, že použití balonu bylo omezeno rychlostí větru maximálně do 16 m/s a teplotou do -5 0C . Při oblačném počasí se balon měl umisťovat 300 až 400 metrů pod mraky. Provoz a obsluha pozorovacích balónů v československé armádě byla vůbec úplná „byrokratická“ věda. Například pro výběr posádek balonů existovala samostatná „Směrnice Sm-112 – Výkonná balonová služba /MNO 1936/“, která přesně stanovovala, že v balonu jako vojenští výkonní balonisté mohli být jen důstojníci a aspiranti se zdravotní klasifikací A, kteří prošli zvláštní lékařskou prohlídkou dle předpisu S-I-1c. Vojenské výkonné balonisty jmenovalo přímo MNO a mimo jiné měli vlastní profesní odznaky, jiné pro pozorovatele z balónu a jiné pro piloty balónu. Odznaky byly ale zavedeny až 8.dubna 1931, sice úplně jiného provedení, ale prakticky ve stejné době, kdy byl zaveden pro piloty běžných letadel v armádě i odznak polního pilota-letce známého provedení s mečem, věncem a křídly. 

Za války fungoval balonový hangár v Příbrami jako vojenský sklad a údajně v něm parkovala i vojenská vozidla. Po válce jej převzala zpět čs. armáda, ale balóny se do něj již pravděpodobně nikdy zpět nenastěhovaly.  Po umístění velitelství armády v  Příbrami Na Zdaboři se z něj stal opět letecký hangár, do kterého se nastěhovaly 1.září 1964 vrtulníky Mi-1 a Mi-4 spojovací letky. Měl jsem to štěstí, že jako kluk jsem se na toto vrtulníkové letiště několikrát dostal, a dokonce si místo mohl pořádně prolézt. Samozřejmě mne více tehdy zajímal kulomet v břišní vaně Mi-4, než nějaký vysoký starý hangár…..

Naposledy si ho jako činný letecký hangár pamatuji z konce 60.let, kdy jsme jako dětští diváci z okolního svahu z dálky pozorovali přípravy a poté i pokusy o vzlet z plochy před hangárem  jedné místní vojenské Mi-4ky, která měla z podvěsu usadit kupoli na nově dokončenou stavbu příbramské hvězdárny, cca 800 metrů vzdušnou čarou od letiště „Balónka“. Pamatuji se, že kompletní kupole s krytinou i s pohyblivou částí se ukázala být pro Mi-4 příliš těžkou, takže z usazení ten den sešlo, což bylo pro nás kluky docela zklamání. Ale později se to přeci jen podařilo, byť Mi-4ka usazovala onu kopuli na stavbu hvězdárny po kouskách.

Po zrušení a přemístění útvaru vrtulníků v roce 1974 se z hangáru stal obyčejný sklad a autopark. Po „revoluci“ v roce 1989 se jej nakonec armáda zbavila a s ním i celého areálu. Dnes ho vlastní firma RAVAK a.s. Letos v únoru 2017 jsem se na hangár jel podívat. Celý areál je vyklizený, prázdný, vyčištěný a volný, alespoň jak jsem mohl posoudit pohledem přes plot.  Nedalo mi to, a zkusil jsem navštívil předsedu představenstva  pana Jindřicha Vařeku v moderním sídle firmy kousek od areálu s hangárem. Měl jsem štěstí, protože byl ten den přítomen a dokonce mi věnoval pár minut. Bohužel informace o tom, co dál zamýšlí jeho firma s areálem a unikátním hangárem učinit, jsem od něj nedostal.  Suše konstatoval, že jde o obchodní tajemství a nehodlá ho nyní roztrubovat do světa. Nicméně poznamenal, že by rád, pokud by existoval zájem nějaké státní či jiné instituce o jeho hangár, aby onen zájemce přišel na firmu RAVAK a.s. a prostě předložil svoji vizi a možnosti využití onoho hangáru. Spíše jen naznačil, že by za určitých podmínek zřejmě nebyl ve firmě proti hangár odprodat, nechat rozmontovat a odvézt mimo areál RAVAKu. Konstatoval však zcela jasně, že firma RAVAK zváží, co v tomto směru může učinit, jen jestliže obdrží konkrétní nabídku či požadavek konkrétní instituce, sama však nebude své budoucí úmysly o využití hangáru v žádném případě veřejně prezentovat. Rozhodně však nehodlá, jak pan Vařeka zdůraznil, vytvořit z hangáru jakýsi technický skanzen typu státní technické památky ve vlastnictví firmy RAVAK, do níž by úředníci ministerstva kultury posílali svoje fermany o tom, co a jak má být na této stavbě opraveno, zrekonstruováno či zpřístupněno odborné, nebo dokonce laické veřejnosti.

Balon nK 21 v Jincích – zdroj internet

Z krátkých cca pěti minut jednání s panem Vařekou jsem nabyl dojmu, že pan Vařeka je manažer, který ví co chce, a že s hangárem již má své záměry. Obávám se, že spíše demoliční v rámci vyčištění celého areálu, nutného pro expanzi firmy, ale mohu se mýlit. A proto otázka, co bude s unikátní stavbou jediného balónového hangáru na světě, je podle mne dnes zřejmě výrazně na pořadu dne. Jsem přesvědčen, že by to měla být výzva pro instituce typu Národního technického muzea, Středočeského kraje, Města Příbrami, Vojenského muzea či ministerstva kultury ČR. Ve VHÚ či v NTM o něm vědí. Na druhou stranu se děsím toho, že by to vzali do svých rukou nějací anonymní úředníci či aktivisté s byrokratickými sklony a začali by podnikat kroky k jednostrannému  formálnímu vyhlášení stojícího hangáru jako technické památky. V tom okamžiku, a to jsem si téměř jist, bude druhý den po prvém pokusu o toto vyhlášení celý hangár ležet na zemi a do týdne již na místě nebude kromě náznaků základů nic.

Jako dnes již více jak šedesátiletý pán, který se zabývá leteckou historií déle než 40 let, jsem byl za ta léta svědkem mnoha příležitostí zachránit či uchovat důležité a jedinečné památky na naši leteckou minulost. Bohužel realita byla spíše smutná. Mnohé z toho, co stálo za to být uchováno, je nenávratně pryč a ožívá jen ve vzpomínkách několika málo pamětníků. Bude mít podobný osud i unikátní balónový hangár v Příbrami? Zatím ještě stojí…

 

Ing. Ivo Pujman

 

Komentáře