Příbramsko je kraj mého dětství, vzpomíná prezidentský kandidát Mirek Topolánek

PŘÍBRAM – Do příbramského regionu včera zavítal další z kandidátů na prezidenta Mirek Topolánek. Krátce před polednem si v doprovodu své manželky a bývalého ministra zemědělství i bývalého příbramského starosty Ivana Fuksy prohlédl centrum města a při procházce Pražskou ulici diskutoval s lidmi.

Jak už to bývá, někteří lidé se s Mirkem Topolánkem zastavili na kus řeči a diskutovali, jíní jen utrousili nějakou, většinou kritickou, poznámku, ale i tyto projevy bral prezidentský kandidát sportovně a s úsměvem. Naší redakci poskytl krátký rozhovor.

Proč jste přijel právě do Příbrami a o čem s lidmi na svých cestách mluvíte?

„S lidmi chci mluvit proto, že za těch osm let, co jsem nebyl v politice, se ta situace u nás změnila a spíš zhoršila a chci vědět proč.  Příbram a Příbramsko jsem si vybral proto, že moje maminka se narodila v Březnici, měl jsem tam dědu a babičku a jezdil jsem tam na prázdniny a chodil jsem tam dokonce do jeslí a do školky, vždycky když jsme tam byli delší dobu, měl tam i první brigády a můj děda tam hrál v husitským kostele na harmonium a v Příbrami moje teta dělala školnici na průmyslovce.  Takže Březnici, Příbram, Blatnou… celý ten kraj mám kromě Valašska zafixovaný jako kraj dětství a strašně rád se sem vracím a cítím se tu doma. Když jsem tu, tak si vzpomenu vždycky na mojí mámu a na to, jak mi chybí.“

Procházel jste centrem Příbrami, ale lidé zprvu příliš s vámi nehovořili, proč si myslíte, že lidé už nestojí o to, mluvit s politiky?

„To je celkem logické. Zaprvé je dopoledne a většina lidí je v práci, tady jsou buď důchodci, maminky s dětmi a nebo lidé, co nepracují. Zadruhé od listopadu 89 uteklo 28 let, takže ti lidé, co tehdy cinkali těmi klíči, tak zestárli, mají většinou jiné starosti, jsou to většinou už důchodci, jako i já jsem skoro důchodce, a zajímá je spíš Slevomat, výše důchodu, cena másla, inzulínu a podobně… Už je všichni štvou, jsou trochu zklamaní, měli úplně jiné představy, jak prožijí život v demokracii a svobodě, někteří neuspěli, měli problémy a to je generace, která má pocit, že je zklamaly všechny ty politické reprezentace. Noví politici jim říkají, kteří se vezou na té vlně nespokojenosti, že to všechno zavinili ti staří politici. Střední generace musí tvrdě pracovat a mladou generaci to nezajímá, ty zajímá Facebook, počítače… anebo studují v zahraničí, či také musí pracovat. A vůbec necítí potřebu se o politiku zajímat, je to ale normální jev i jinde. Ovšem za těch osm let, co jsem byl mimo politiku, se zhoršila nálada, vykopaly se příkopy, společnost se víc rozdělila a já si myslím, že ty příkopy se musí začít zasypávat. Prezident by neměl do společnosti vnášet nové bariéry a nevraživosti, ostré názory na některé věci měl i Masaryk, ale přesto nedělil společnost. Prezident by měl spíš přinášet naději a lepší náladu, ale lidé opět uvěřili, že demokracie, svoboda nebo právní stát není jen sen, ale že to může fungovat. I přes všechny komplikace, to pořád funguje ze všech způsobu vládnutí nejlépe.“

Do prezidentské kampaně jste vstoupil poměrně pozdě oproti jiným kandidátům, nebude to váš handicap?

„Samozřejmě. Já mám několik handicapů, v golfu tedy strašně vysoký číslo, to ani nebudu říkat (dodává s úsměvem – pozn. red.), ale jinak můj handicap je ten batoh problémů, který si tahám, ať už oprávněně nebo neoprávněně, na zádech. Je to celá řada těch kauz a kauziček, které už tehdy byly vykonstruované kompra a tím opakováním dnes získaly na důležitosti a znovu se zvedly… To, že začínám později, je na druhé straně i výhoda, protože jsem do té soutěže vnesl konečně nějakou rivalitu, už to vypadalo, že si to Miloš Zeman s panem profesorem Drahošem vysedí do druhého kola a pak si to, podle mě, po domluvě s Andrejem Babišem, rozdají a jemu bude jedno, který z nich vyhraje. Teď musí všichni kandidáti říkat své názory, musí je říkat ostřeji, než původně chtěli a tím se proti sobě vymezují a to je demokracie. Nemusíme se hádat, ale máme rozdílné názory a postoje a lidé to musí vidět a slyšet. Snad je to přitáhne zpět a začnou zase uvažovat nad tím, co se děje a budou věřit více tomu svému úsudku a zdravému rozumu, než tomu, co se na ně hrne těmi lacinými populistickými rétorikami, kteří používají ti noví vůdci, kteří jsou velmi charizmatičtí a proto ty davy stahují. Myslím si, že je to šance započít návrat k normálnosti, vrátit zpět k orientaci západoevropské… Vrátit se k něčemu, čemu jsme věřili v tom roce 89 a co se nám trochu ztratilo po cestě.

Děkuji za rozhovor.

Komentáře