PŘÍBRAM – Slavnostní otevření časové schránky nalezené v soše z příbramského pomníku padlým za 1. světové války došlo 2. listopadu. Byl v ní dokument z 9. dubna 1946. Ředitelka příbramského archivu Věra Smolová Provedla jsem tedy rešerši v dobových archiváliích, uložených ve Státním okresním archivu Příbram z dotčených let, zda by se dalo zjistit něco dalšího.
Dokument ze sochy obsahoval tento text:
„Za německé okupace byla tato socha, symbol Českého národa po první světové válce, v roce 1943 němci odstraněna a poškozena. Po pádu německého nacismu 9. května roku 1945 byla socha nalezená rozbitá v Praze. Byla dána do opravy příbramskému závodu Bratří Weilové a spol., továrna na poutní a kovové zboží, kde byla opravena, a na toto místo postavena, a v květnu při prvním výročí roku 1946 slavnostně odhalena.“
Ředitelce příbramského archivu se podařilo zjistit a najít v dobových archiváliích následující:
1) Poslední foto pomníku se sochou Svobody máme z roku 1936, z válečných let nemáme žádnou. Uchováváme mnoho fotografií ze slavností roku 1946, ale s pomníkem Svobody žádnou.
2) V protokolech zápisů ze schůzí správní komise horního města Příbramě z roku 1943, která nahradila dřívější radu a zastupitelstvo, není o odstranění sochy Svobody a desek zmínka. Otázkou je, zda socha na pomníku Svobody a také desky se jmény padlých vydržely vzhledem k politické situaci na svém místě až do roku 1943.
3) Podle týdeníku Náš kraj vydávaného ONV Příbram se při slavnosti 28. října a Říjnové ruské revoluce, konané právě 28. 10. 1945, u pomníku padlých první světové války zastavil průvod cestou na náměstí. O chybějící soše a deskách se jmény padlých není v článku zmínka, pak už se o pomníku do konce roku 1945 nemluví.
3) V protokolu z X. schůze rady Místního národního výboru dne 27. března 1946 je pod bodem 26 tento zápis: „Oběžník ONV č. 317 týkající se květnových oslav byl vzat na vědomí a usneseno objednati ke dnům 5. až 9. května 1 000 odznaků po 3 Kč. Dále usneseno, aby technické oddělení postaralo se o postavení sochy na pomník „Svobody“ a o připevnění příslušných desek se jmény padlých obyvatel města.“
4) V týdeníku Náš kraj není kolem 9. dubna 1946, kterým je datován dokument ze schránky, o pomníku žádná zmínka – značná pozornost byla věnována návštěvě Klementa Gottwalda, prvního náměstka předsedy vlády, v Příbrami dne 14. dubna 1946, a probíhajícímu mimořádnému lidovému soudu.
5) V přepisu Kroniky horního města Příbramě roku 1946, jejíž originál vyhotovil zřejmě až po roce 1951 kronikář, poštovní ředitel ve výslužbě, ruský legionář a v letech 1931–1938 předseda příbramské odbočky Československé obce legionářské a vězeň koncentračních táborů v Dachau a Buchenwaldu Augustin Syka, je na straně 28 uvedeno: „Technickému oddělení místního národního výboru bylo uloženo, aby ke dnům 5. – 9. května 1946 postavili na pomník svobody sochu a připevnili tam i desky se jmény padlých občanů z I. světové války. Socha i desky byly uschovány po celou dobu německé okupace v objektech Weilovny čp. 134-IV jejím zaměstnancem a nynějším členem rady MNV Janem Hurtigem, a tak zachráněny před roztavením Němci.“
6) Na straně 31 této kroniky je uvedeno, že všichni členové MNV se zúčastnili prohlášení míru Československým červeným křížem, manifestací uspořádanou na Bílou sobotu (20. 4. 1946) u pomníku padlých z 1. světové války. Manifestace se zúčastnily příbramské školy, zástupci závodů, podniků, úřadů, posádky a korporací. Podle dokumentu ze schránky lze předpokládat, že socha i desky byly už zpět na pomníku. Podobná slavnost se konala i před válkou. Další zmínky o tomto pomníku v roce 1946 jsem nenašla.
7) Pokud socha opravdu byla za okupace ve Weilově továrně, zaměstnanci využili k jejímu ukrytí nepřehledných poměrů v podniku. Podle článku Mgr. Pavly Doležalové Nástin Historie Továrny bratří Weilů na poutní a kovové zboží v Příbrami, který vyšel v Podbrdsku v roce 2013, byl nařízením Oberlandratu v Táboře 7. prosince 1940 jmenován do této židovské firmy nucený správce. V říjnu 1942 měl být podnik arizován a koupil ho Franz Binder, formálně od zemského prezidenta Huga Bretschneidera Edlera von Rechttreu, od prosince 1943 až do konce války však továrnu neznámo proč řídil opět nucený správce. Po skončení války představovali národní správu dosavadní vedoucí zaměstnanci podniku, mezi nimiž byl i pozdější člen závodní rady Šefrna, podepsaný na dokumentu ze schránky. Na tomto dokumentu je ovšem také podpis již zmíněného Jana Hurtiga, který prý podle kroniky ukrýval po dobu okupace sochu ve Weilově továrně. Podepsal se tedy v dubnu 1946 pod nepravdu? Nebo lže oficiální kronika města od Augustina Syky?
PhDr. Věra Smolová, Státní okresní archiv Příbram
Komentáře
